Ahojte zase se hlásím :-) tuhle povídku někteří už četli ale je moje nebojte je z jedné soutěže kterou sem nemohla dpkončit skrz jisté problémi ale snad se vám bude líbit
Pochopení
Výkřiky bolesti, obloha se barví do ruda pod zapadajícím sluncem, které bylo svědkem všeho toho utrpení, bolesti a nářku. Všechno co se stalo během jednoho dne a stále není konec.
Je těžké proto uvěřit, že existuje něco jako láska a přátelství. Všichni na ty pocity důležité a neodmyslitelné zapomněli., ty pocity nahradily jiné, pocity strachu, zoufalství a beznaděje….
Krásná, jindy klidná, bezpečná vesnice je pomalu srovnávána se zemí bez kousku soucitu, bez toho, aby chtěl někdo přestat. Desítky zemřeli, aby ji ochránily, místo, kde vyrůstaly, kde je jejich srdce, přátelé a rodina. Tolik snů se zničilo, a proč? Pro to, co se zdá pro někoho nejdůležitější, pro pomstu. Nehledí kolem sebe, nezajímá ho kdo trpí, za jakou cenu dosáhne toho co chce, vždyť je to právě on kdo je v právu. To vesnice může za to, co se děje, oni mu zničili život, oni mu také zabili naděje a sny a proto je vezme všem co s ní mají něco společného, tak proč to nemůže pochopit i on??
Proč se snaží chránit tu zem, co mu tolik ublížila a nejen mu, i ten samozvaný ochránce byl šikanován, odstrčen z kolektivu, neuznáván, zesměšňován právě těmi, které se snaží chránit.
,…Nechápe proč se snaží, proč se k němu nepřidá, dovolil by mu to, ale pokud mu bude stát v cestě, zničí ho jako otravný hmyz bez špetky svědomí, aspoň to si myslí , ….
Blonďatý chlapec, syn 4.hokáge, který překonal svého učitele, svého otce, ten kluk, kterému nikdo nevěřil a přece tady teď stojí a chrání to, co miluje. Své přátele a svůj domov….Naruto, jak málo by stačilo k tomu, aby to ukončil, ale on nemůže, nemůže zabít svého přítele, přetrhat ty pouta, protože v jeho čistém srdci je pořád ten plamínek naděje, který věří, že se zastaví, změní a znovu se přidá k nim, k týmu 7, který bez něj už nikdy nebude celý. On je ten článek skládačky, který musí zapadnout, aby byla zase celá..
Najednou se vedle něho objeví anbu se zprávou, kterou by nikdy nečekal. Nemožné, on a mrtev, člověk, který ho učil, ten který byl rádce, učitel a kamarád ?? Kakaschi přece nemohl umřít, byl silný, chytrý a padl….copak nevidíš, co jsi způsobil?? Chlapcovi tyrkysové oči se zalívají křišťálovými kapkami a pomalu padají na zem, kterou tolik miluje..Už nemůže čekat, nemůže přihlížet na to, jak umírá to, co on má chránit. Je přece ten, kdo chtěl vždycky být 6 hokáge listové vesnice. Je to on, kdo to musí ukončit i když způsobem, který mu vytrhne srdce -…
Boj započal a nejlepší přátelé se bijí na život a na smrt. Už to není jen hra, trénink ani přátelské pošťuchování, až tak daleko dospěli jenom kvůli pomstě, jen kvůli lžím, kterým uvěřil jeden a druhý o nich nevěděl, aby je vyvrátil…
Oba věří tomu co je lehčí a co jim nezpůsobuje bolest… černé oči se zaklesly do modrých a v tu chvíli se onyxi spojily s nebeskou modrou a v obou byla stejná bolest. Možná oboum konečně došlo co je jejich poslání a co musí splnit, ale je to pravda? Nebo jen klamné přesvědčení? Opravdu člověk nemůže změnit svůj osud??
Není možnost jak zvrátit rozhodnutí hlavy a radši se podřídit hlasu srdce? Je to opravdu až tak těžké???
Nebe se pomalu zahaluje hedvábným, temným pláštěm a oni pořád bojují, pořád i když na ně smutným výrazem shlíží měsíc, který je pozoroval mnoho dní předtím a vzpomíná na chvíle, kdy je viděl takové, jací vlastně jsou, jako přátele….Z nebe začínají padat ledové kapky, když nebe pláče nad utrpením, způsobeným lidským srdcem .
Boj pokračuje, ani jeden se nechce vzdát, oba zranění, oběma teče krev po těle, stéká a vpíjí se do země pod jejich nohama, do země, která jim dala život …
I přes snahu má Sasuke navrch, bojuje a nehodlá se vzdát. Vidí blonďatého chlapce, jak se snaží vstát, obdivuje jeho odvahu, jeho obětavost, ale už ne, musí zpřetrhat pouta, která mu vadí, která ho tíží. Napřahuje se k poslední ráně..
Krev se rozlije na trávu, orosenou rosou a zalije hrudník ležícího Naruta…Ale není to jeho krev, je to krev, kterou by ani jeden z nich nečekal.
Růžovlasá kunoichi pomalu klesá na svého přítele, bratra a ochránce, Sakura viděla jak bojovali, viděla jejich bolest, nekrváceli jen oni, její srdce se pomalu rozpadalo a v hrudi jí drásalo velkou díru. Nemohla stát, musela zachránit toho, koho nesměla, ne nesměli ztratit. Vesnice ho potřebuje, je to on, kdo jí obnoví, on kdo jí ochrání, a ona ?? Je bezcenná, bez síly, bez talentu, její život se stane užitečným aspoň proto, aby zachránila její sen. Sen, který se jí splnil. Naruto dostál svých slibů, cílů a snů .. věděla, že to tak dopadne, nečekal, že by Saského srdce projevilo lítost, nečekala že se změní a byla připravená zemřít …nezemřela pro nic ..Cítí teplo jeho náruče a kouká se mu do slzami zalitých očí, plných smutku.
Zvedne ruku a dotkne se jeho tváře. Nesmí se obviňovat, bude šťastná se všemi přáteli, co zahynuli v té nesmyslné bitvě a kteří na něj společně s ní počkají…..naposledy skloní jeho hlavu a vtiskne mu polibek, po kterém vždy toužil a ona se rozhodla dát mu ho,, polibek, který byl její první a zároveň poslední… .úzká ruka spadne z jeho tváře a zářící smaragdy ztratí svou jiskru. Za chvějícím se chlapcem s dívkou v náručí vychází slunce a on si uvědomil, že ztratil svou první lásku, sestru, ale hlavně kamarádku…
Jen černovlasý chlapec stojí pořád na stejném místě, pozorujíc scénu před sebou…nechápe to, proč to udělala? Proč za něj umřela, mohla žít, ušetřil by ji. Tak proč to udělala???
Snad proto, co pro něj nemělo nikdy velký význam?? Pro ten cit, který on mohl poznat, ale nechtěl ?? Je to to o čem mluvili??
Je teda tohle to přátelství??

ta powidka je dokonala! ked som ju prvy krat citala (ete ked bola v sutazi) tak som zasla, ako moze nekto napisat neco tak nadherne! a stale zasnem ;) :D