Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Duben 2009

obrázky Sasu Saku

14. dubna 2009 v 16:55 | Jackie |  SasuSaku videa obrázky
Par podle mě vážně nádherných obrázků , ale možná jsem jen zaujatá



Nový design

13. dubna 2009 v 17:19 | Jackie |  Mé občasné keci:-D
Dneska sem se s tím robyla půl hoďky jelikož pokaždé když sem sem vlezla sem měla zelené mžitky tak jsem sem dala toto není to nic moc ale snažím sejo v tomhle jsem hold začátečník.

Veselé Velikonoce

13. dubna 2009 v 16:35 | Jackie |  Povídky
Pro moje SB a taky pro všechny kdo ste sem dneska vlezli děkuji

Nozl- jenom emoce 1 díl.

11. dubna 2009 v 21:08 | Jackie |  Povídky
je to tu první díl nové povídky snad se vám bude líbit a komentáře jenom potěší

1.Setkaní
Svět se mění , mění se a stárne stejně jak já. Dívám se do černé noci a vzpomínám
na ty emoce, je jich tolik, ale já cítím jen pár a přesto se mi zdá, že mě pohlcují.
Láska, opovržení, zloba a hluboko zakořeněná nenávist, cítím ji, pohání mě stejně silná jako láska k přátelům. Mé sny se změnily, nejsem už malá holčička s dětskými sny, jsem ta, která bojuje, aby přežila, ta co nemá co ztratit a přesto se něco najde. Bojí se, že ztratí sebe samu, své srdce a duši. Poslední dobou se cítí jak prázdná schránka, jen on jí dokáže vždy vrátit k životu, její přítel, bratr a tak i trochu láska.
Bojujeme společně, chráníme se, věříme si a oba se milujeme. Když jenom fyzicky každý z nás už své srdce někomu dal a já bohužel až moc brzo a pořád se nevrátilo, zbyla po něm jen prázdná díra, která se ne a ne zacelit….
Je to už tolik let co odešel, zmizel nám z životů bez trochu lítosti, zpřetrhal ty pouta po tom všem, co jsme zažili a jediné co řekl bylo, děkuji ti. Tolik k jeho citům chladným a nelítostným.
Bojím se toho, co mě čeká, nechtěla jsem tuhle misi, ale už 2 měsíce ho hledáme a nenacházíme. Nehledáme ho proto, abychom se ho zase doprošovali ať se vrátí, ale hledáme jen něco, co je důležité pro vesnici a on to ukradl. Jaká by to byla ironie, ale teď už ani ne pro něj, to není domov i když je tam pořád plno lidí, co na něj myslí..
Ale teď je to jiné, našli jsme ho a čekáme až odejde a já, jakožto nejmenší a nejohebnější ninja, ten svitek ukradnu zpět..
Nebe pomalu začínají prosvětlovat růžové paprsky a na trávu se snáší rosa. Kolem se budí příroda, nevinná, krásná a přesto nebezpečná, dokáže zabít i zrodit stejně jako já a hodlám toho náležitě využít .
V dálce uvidím postavu jak odchází a jakmile nebe protne signál, vyrazím. Netrvá to dlouho a ve skrýši proklouznu několika chodbami a najdu pro co jsem přišla. Svitek je v pokoji, který je vkusně zařízený, zřejmě ložnice. Nechci se ale zdržovat a chci zmizet, když si všimnu fotek na skříni. Srdce se mi několikanásobně zrychlí a pak se málem zastaví, když spatřím osobu na fotografiích. Je to on, ten, který mi způsobil tolik bolesti. Bez přemýšlení ty fotky hodím o zeď a na zem se snese miliony malých průhledných krystalů, tvořící světelnou mozaiku.
Při zvuku tříštícího skla se otočím a utíkám ven. Jakmile zahlédnu světlo, tělem mi projede vlna úlevy, kterou hned vystřídá nervozita, jelikož to nejtěžší mě teprve čeká…Já jsem měla svitek nalézt, ale byl to Naruto, kdo měl zabavit toho, komu patří a já se k nim musím přidat. Pomocí lehkého jutsu se přenese hned vedle Naruta, nemusím hledat dlouho a uvidím ho, stojí kousek dál a obezřetně hodnotí situaci, neví kdo jsem, celé mé tělo halí dlouhý černý plášť i s kapucí ..
Máš ho? Otočí Naruto hlavu a usměje se. Neubráním se úšklebku, který on vidí, jako kdybych někdy zklamala. Kývnu, ale z naší chvilky nás vyruší hlas, hlas který jsem neslyšela léta a který mě zasáhne jak střep .
Další z konohy? Ubožák co se snaží dovést Sasukeho domů? Ten hlas plný arogance, sarkasmu a opovržení mě vrátí do reality. Začnu se smát a oni na mě zírají jak na blázna. Odněkud zafouká silný vítr a mé krytí odletí s větrem do lesa. Dívám se na plášť, plachtící ve větru a potom stočím svůj pohled zpět na Sasukeho.

Nezmění svůj pohled, je snad ještě chladnější, ale i zaskočený,.asi nečeká, co udělám a ostatně já také ne, ale usměji se na něj, mrknu a poté zaútočím. Chci si na něm vybít všechen svůj vztek, tu bolest, co mě celá ta léta sžírala, chci jí pustit ven a on je na to vhodný kandidát..
Bojujeme dlouho, nevím kdo má navrch, ale při každé ráně co mu zasadím, se cítím mnohem líp a směji se u toho, vnímám úlevu a moje rychle bijící srdce. Najednou mě ale překvapí a objeví se za mnou a katanu mi přiloží ke krku. Cítím moje a jeho tep, buší mi v uších a přesto se nebojím, během pár sekund jsem zase volná. Zlepšila jsi se. Ale pořád jsi slabá, malá holčička, dlouho jsem nikoho neměl, pořád mě miluješ, pořád po mě toužíš? Jestli ano, vezmu si tě rád s sebou jako hračku..
Poslouchám ho a chci ho zabít, ale ucítím Narutovu ruku a jeho pohled mi dá jasně najevo co musíme udělat. Naposled se na něj podívám a potom oba dva zmizíme. Zaslechnu jen tichou větu. Budeš moje jak fyzicky, tak psychicky, budeš prosit abych se tě jen dotkl. V duchu se usměji, nevím kdo bude po kom víc toužit Sasuke. Ani ne za 2 hodiny se objevíme před bránou Konohy našeho domova. Neuvědomila jsem si, že jsem zmlácená a unavená v té euforii, ale teď už ano. Cítím jenom jak mě Naruto bere do náruče, vděčně se usměji a nechám se odnést domů.

Byl to dlouhý den, který přinesl hodně nového do našich životů, ale nevím, jestli to bude zrovna to nejlepší…

Další a nové SB :-)

11. dubna 2009 v 15:16 | Jackie |  Diplomky za SB
Bloček Nikol-chan určitě se na něj podívejte
Najdete ho tady tadyhle

diplomek pro tebe snad se líbí

a diplomek pro mě arigato nádherný


Nová POVÍDKA!!!!! recenze

10. dubna 2009 v 11:57 | Jackie |  Povídky
Takže na svět vyplouvá nová povídka jmenuje se .... NOZL- JENOM EMOCE????sem to vymyslela před spaním tak se nesmějte :-D bude to zase na pár Sakura +Sasuke ale budou se tam objevovat i jiní , ale ne moc

POSTAVY:

Sakura Haruno (takhle bych chtěla aby vypadala i normálně v anime i v mange)

Sasuke Uchiha
Hinata Hyuga
Naruto Uzumaki( nádhera )

Postavám bude :
Sakuře: 20
Hinatě : 20
Narutovi: 21 a Sasukemu taky .
Bude to normálně z Konohy Sasuke bude pořád pryč s týmem Heby a budou u Akatski,.
Tak snad se vám to zalíbí a bude vás to bavit1 díl by tady měl být až zítra možná dneska uvídím jak budu stíhat

zatím čauvec

Jednorázovka :-)

10. dubna 2009 v 11:31 | Jackie |  Jednorázovky
Ahojte zase se hlásím :-) tuhle povídku někteří už četli ale je moje nebojte je z jedné soutěže kterou sem nemohla dpkončit skrz jisté problémi ale snad se vám bude líbit


Pochopení
Výkřiky bolesti, obloha se barví do ruda pod zapadajícím sluncem, které bylo svědkem všeho toho utrpení, bolesti a nářku. Všechno co se stalo během jednoho dne a stále není konec.
Je těžké proto uvěřit, že existuje něco jako láska a přátelství. Všichni na ty pocity důležité a neodmyslitelné zapomněli., ty pocity nahradily jiné, pocity strachu, zoufalství a beznaděje….

Krásná, jindy klidná, bezpečná vesnice je pomalu srovnávána se zemí bez kousku soucitu, bez toho, aby chtěl někdo přestat. Desítky zemřeli, aby ji ochránily, místo, kde vyrůstaly, kde je jejich srdce, přátelé a rodina. Tolik snů se zničilo, a proč? Pro to, co se zdá pro někoho nejdůležitější, pro pomstu. Nehledí kolem sebe, nezajímá ho kdo trpí, za jakou cenu dosáhne toho co chce, vždyť je to právě on kdo je v právu. To vesnice může za to, co se děje, oni mu zničili život, oni mu také zabili naděje a sny a proto je vezme všem co s ní mají něco společného, tak proč to nemůže pochopit i on??
Proč se snaží chránit tu zem, co mu tolik ublížila a nejen mu, i ten samozvaný ochránce byl šikanován, odstrčen z kolektivu, neuznáván, zesměšňován právě těmi, které se snaží chránit.


,…Nechápe proč se snaží, proč se k němu nepřidá, dovolil by mu to, ale pokud mu bude stát v cestě, zničí ho jako otravný hmyz bez špetky svědomí, aspoň to si myslí , ….
Blonďatý chlapec, syn 4.hokáge, který překonal svého učitele, svého otce, ten kluk, kterému nikdo nevěřil a přece tady teď stojí a chrání to, co miluje. Své přátele a svůj domov….Naruto, jak málo by stačilo k tomu, aby to ukončil, ale on nemůže, nemůže zabít svého přítele, přetrhat ty pouta, protože v jeho čistém srdci je pořád ten plamínek naděje, který věří, že se zastaví, změní a znovu se přidá k nim, k týmu 7, který bez něj už nikdy nebude celý. On je ten článek skládačky, který musí zapadnout, aby byla zase celá..

Najednou se vedle něho objeví anbu se zprávou, kterou by nikdy nečekal. Nemožné, on a mrtev, člověk, který ho učil, ten který byl rádce, učitel a kamarád ?? Kakaschi přece nemohl umřít, byl silný, chytrý a padl….copak nevidíš, co jsi způsobil?? Chlapcovi tyrkysové oči se zalívají křišťálovými kapkami a pomalu padají na zem, kterou tolik miluje..Už nemůže čekat, nemůže přihlížet na to, jak umírá to, co on má chránit. Je přece ten, kdo chtěl vždycky být 6 hokáge listové vesnice. Je to on, kdo to musí ukončit i když způsobem, který mu vytrhne srdce -…
Boj započal a nejlepší přátelé se bijí na život a na smrt. Už to není jen hra, trénink ani přátelské pošťuchování, až tak daleko dospěli jenom kvůli pomstě, jen kvůli lžím, kterým uvěřil jeden a druhý o nich nevěděl, aby je vyvrátil…
Oba věří tomu co je lehčí a co jim nezpůsobuje bolest… černé oči se zaklesly do modrých a v tu chvíli se onyxi spojily s nebeskou modrou a v obou byla stejná bolest. Možná oboum konečně došlo co je jejich poslání a co musí splnit, ale je to pravda? Nebo jen klamné přesvědčení? Opravdu člověk nemůže změnit svůj osud??
Není možnost jak zvrátit rozhodnutí hlavy a radši se podřídit hlasu srdce? Je to opravdu až tak těžké???
Nebe se pomalu zahaluje hedvábným, temným pláštěm a oni pořád bojují, pořád i když na ně smutným výrazem shlíží měsíc, který je pozoroval mnoho dní předtím a vzpomíná na chvíle, kdy je viděl takové, jací vlastně jsou, jako přátele….Z nebe začínají padat ledové kapky, když nebe pláče nad utrpením, způsobeným lidským srdcem .
Boj pokračuje, ani jeden se nechce vzdát, oba zranění, oběma teče krev po těle, stéká a vpíjí se do země pod jejich nohama, do země, která jim dala život …
I přes snahu má Sasuke navrch, bojuje a nehodlá se vzdát. Vidí blonďatého chlapce, jak se snaží vstát, obdivuje jeho odvahu, jeho obětavost, ale už ne, musí zpřetrhat pouta, která mu vadí, která ho tíží. Napřahuje se k poslední ráně..
Krev se rozlije na trávu, orosenou rosou a zalije hrudník ležícího Naruta…Ale není to jeho krev, je to krev, kterou by ani jeden z nich nečekal.

Růžovlasá kunoichi pomalu klesá na svého přítele, bratra a ochránce, Sakura viděla jak bojovali, viděla jejich bolest, nekrváceli jen oni, její srdce se pomalu rozpadalo a v hrudi jí drásalo velkou díru. Nemohla stát, musela zachránit toho, koho nesměla, ne nesměli ztratit. Vesnice ho potřebuje, je to on, kdo jí obnoví, on kdo jí ochrání, a ona ?? Je bezcenná, bez síly, bez talentu, její život se stane užitečným aspoň proto, aby zachránila její sen. Sen, který se jí splnil. Naruto dostál svých slibů, cílů a snů .. věděla, že to tak dopadne, nečekal, že by Saského srdce projevilo lítost, nečekala že se změní a byla připravená zemřít …nezemřela pro nic ..Cítí teplo jeho náruče a kouká se mu do slzami zalitých očí, plných smutku.

Zvedne ruku a dotkne se jeho tváře. Nesmí se obviňovat, bude šťastná se všemi přáteli, co zahynuli v té nesmyslné bitvě a kteří na něj společně s ní počkají…..naposledy skloní jeho hlavu a vtiskne mu polibek, po kterém vždy toužil a ona se rozhodla dát mu ho,, polibek, který byl její první a zároveň poslední… .úzká ruka spadne z jeho tváře a zářící smaragdy ztratí svou jiskru. Za chvějícím se chlapcem s dívkou v náručí vychází slunce a on si uvědomil, že ztratil svou první lásku, sestru, ale hlavně kamarádku…
Jen černovlasý chlapec stojí pořád na stejném místě, pozorujíc scénu před sebou…nechápe to, proč to udělala? Proč za něj umřela, mohla žít, ušetřil by ji. Tak proč to udělala???
Snad proto, co pro něj nemělo nikdy velký význam?? Pro ten cit, který on mohl poznat, ale nechtěl ?? Je to to o čem mluvili??
Je teda tohle to přátelství??