Ahojky tak tohle je povídka na téma Tsunade a Jiraja , je to do soutěže kde ste pro mě třeba hlasovaly tak jestlise vám to bude libít až bude další kolo hlasnete za mě tady děkuji moc
Poslední Rozloučení
Vlasy, rozpuštěné po polštáři, barvy zařícího slunce. Obrysi dívky pod pokrývkou, zahalující celé její tělo zkřehlé zimou, ale ne se zimy. Ne, venku vládla letní noc, ne, z toho jí zima nebyla. Jejím tělem procházely mrazivé sny ze ztráty něčeho, někoho koho milovala a uvědomila si to až příliš pozdě. Nikdy mu neřekla ty slova, která se říkají pouze tomu na kom nám záleží a bez koho nemůžeme být. Slova posvátná, ale v její hlavě teď křičící a žádající o vyslovení tomu komu patří. Sžírají, bolí a pálí v těle bez kapky naděje. Pokojem otřásají tiché vzlyky dívky, které by každý tipoval 20, ale vše není vždycky takové jak se zdá. To klubíčko smutku a zoufalství je už věkem vyzrálá žena, která přišla o něco důležitého, o něco bez čeho nemůže a nechce žít. Je to jako by jí někdo vyrval srdce a vrátil jí ho, ale už ne celé, ale rozervané a zjizvené. Bolest ze ztráty je větší než jakákoliv jiná fyzická.
Vzlyky se stávají čím dál tím víc zoufalými, a ona by si přála jen jediné, aby jí znovu třeba i naposledy sevřel ve svém pevném, teplem zalitém náručí, aby jí svými polibky slíbal slzy a svým úsměvem jí spojil a zacelil srdce, které bez něj už nikdy nebude celé. Proč si toho nevšimla dřív, proč mu neřekla co cítí, už dřív, měli by víc času, víc všeho co jim láska mohla nabídnout. A přesto je roztrhli, roztrhli je a zničili plány a sny, zbyl jen smutek a zoufalé prosby o poslední rozloučení, o poslední polibek a pohled do těch krásných očí, vyzařujících lásku a obětavost, něhu a laskavost.
Už nikdy ho neuvidí, nikdy….Pokojem se rozlehne zoufalý křik…….
Záclonu nadzvedne lehký větřík a ona pozvedne hlavu, vlasy smáčené slzami se jí přilepí na rty a její smutkem zalesklé hnědé oči se noří do tmy a snaží se rozeznat obrys postavy, stojící u okna. Temný stín se pohne, ale ona i přesto, že je schinobi, necítí potřebu se bránit. Pokud jí přišel zabít, budiž , osvobodí ji tím a ona se znovu setká s tím, po kom tolik touží…
Postava se posune až k posteli a měsíc osvítí její tvář. Dívka rozšíří oči a nevědomky natáhne ruku k obličeji, zvedne se z postele, nedbající, že je pouze v lehké průsvitné košilce a rukou obkresluje kontury tolik milované a chtěné tváře. Prsty zasune do bílých hebkých vlasů a bez slůvka chtějící vysvětlení si přitáhne hlavu svého snu, svého přání. Jejich rty se spojí v polibku, ve kterém se mísí zoufalství, radost, láska, bolest a hlavně úleva. Dvě silné ruce jí vyzvednou a položí na postel a tím nejjemnějším způsobem jí začnou svlékat košilku, každý odkrytý kousíček krémové kůže políbí a dívka pod ním se svíjí rozkoší. Už samotná jeho přítomnost ji přivádí do extáze, našla něco, co jí chybělo, vrátil se jí, je znovu s ní a to je pro ni nejdůležitější….
Znovu se hladově vpije do jeho rtů a vychutnává si tu jedinečnou chuť. Z jejich polibku se stane polibek smáčený slzami, ale už ne slzy smutku, ale slzy štěstí. Jeho ústa se přesunou k jejímu krku a od něho se posouvají přes dekolt až k podbříšku. Přesto nepokračuje dál a vrátí se k jejím, už tak dlouho opuštěným rtům, za neustálého líbání se jejich těla a duše spojí a oni splynou v něco nadpozemského, v bytost vyšší než sami andělé, sám bůh. Jsou jen oni dva a nic víc, už není temnota, je jen světlo a teplo. Láska a porozumění, smyslnost a touha.
Jejich těla se poddávají tanci staršímu než je lidstvo samo a oba vystupují na vrchol spirály, doprovázející tento čin dvou žádostivých těl. Dívka otevře oči a pohlédne do těch jeho, v kterých vidí ty dvě slova, která mu může opět říct:,, Miluji tě Jirajo!!" Navždy, má princezno, navždy budu tvůj. Poslední polibek a dívka se probere ve svém pokoji, její pohled se mění znovu v zoufalý, když v pokoji není ani stopy po tom, co se mělo stát, ani stopy po něm. Copak ho znovu ztratila? Opravdu to byl jen sen? Bylo to poslední rozloučení, co tolik chtěla? Znovu se schoulí do klubíčka a pokojem se rozlehnou opět tiché vzlyky. Tmu protne tichá věta.,, a já budu navždy tvá!"
Jackie

nádhera!!!!!!