Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Full metal panik

31. července 2008 v 19:56 | Jackie |  Full mtal panic
Tak tohle je jednorázovka zas z jiného anime tak doufám že to neva a bude se vám líbit
Strach, zoufalství, smutek a zklamání. Tichem se linou rychlé kroky a zběsilý tlukot srdce jde slyšet do temné prázdnoty. Běžím temnou uličkou, plná strachu a zklamání. Takhle to nemělo být, nemělo se to stát, proč mě opustil, proč mě zklamal? Slíbil mi, že mě bude chránit do konce života a pak zmizí bez rozloučení, bez slůvka vysvětlení??
Adrenalin mi buší v uších a já myslím jen na tebe Skusuke. Zmizel jsi zrovna, když jsem ti to chtěla říct. Tolik jsem chtěla, abys věděl, že mi nejsi otravný, že mi chybíš, když jsi na misi, že tě miluji. A teď utíkám před tím, kdo mě chce zabít jen kvůli tomu, že mi jako malé zničili život. Nechtěla jsem být živá, počítačová deska, o kterou se lidé perou a nezáleží jim na tom, že jsem člověk. Na druhou stranu bych tě, ale nepoznala, byla bych pořád nejoblíbenější holka na škole, která by se starala jen o to, co se nosí. Ne, vím, že to nechci, chci tebe, tebe na pořád, jak jsi slíbil, abys mě chránil a já si tě najdu a řeknu ti vše, co mě uvnitř dusí.
Zvuk trhající se látky, mé tělo teď halí pouze spodní prádlo a roztrhaná košile. Utíkám na střechu bosá a v dešti, pláče snad nebe nad tím, co oba víme, že stejně neuteče, bojím se smrti, nemůžu umřít dokud ti to neřeknu.
V rychlosti rozrazím dveře a oslepí mě ostré světlo. Nevidím a přesto běžím dál, kam vlastně utíkám, už bude konec, cítím to.
Výkřik, křupnutí, v ruce mi pulzuje bodavá bolest, zvedám se a utíkám dál. Otočím se a vidím ji. Je už u mě, vidím svou smrt. Nedívám se na cestu a padám znovu, tentokrát se nezvedám, proč taky, kam bych utekla? Opustil jsi mě, zradil, už nemám chuť bojovat.
Oči zvednu k obloze a vidím ty nádherné miliony diamantů, posazených v černém hedvábí halící bílou perlu. Ucítím bolest a na obličej mi vytryskne krev. Stočím pohled na ni, na tu co byla zvolena, aby mě zabila, ale ona umírá. Obě se na sebe díváme stejně vyjeveně. Podlomí se jí kolena a spadne mi do náruče. Dívám se jí do očí a vidím v nich smutek. Ona taky nechce zemřít, proč si teda vybrala tu špatnou stranu? Neměla na výběr? Ne každý si může vybrat, jen musí chtít..
Naposledy vydechne a já uvidím toho, kdo ji zabil. Kluk s bílými vlasy, tolik podobající se Tesse, je to on, její velký bráška, o kterém mi říkala?
Sklání se ke mně a podává mi pomocnou ruku, přijmu ji a nechám se znovu postavit. Už necítím ani zimu, je to divné. Pořád na mě prší a mě po těle stékají miliony perliček, halících mě do jakési průhledné róby z křišťálu.
Mé oči se zaklesnou do šedých, nestihnu ani poděkovat a cítím jeho rty na mých. Strnule se od něj nechám líbat, ale on není ten, který má na tohle právo, ale má ho vlastně ještě ten druhý? Odtrhnu se a utíkám pryč, zase, pokolikáté dnes. Utíkám do prázdnoty, nemám cíl, jen chci utéct od všech těch bojů a bolesti, zklamání a hlavně vzpomínek.
Zaslechnu hluk a světlo, výbuch ?? Ve městě? Otočím se a běžím tím směrem, jsem asi už unavená, cítím se těžce, něco mě stahuje, ale utíkám dál. Doběhnu na místo, kde před chvílí zřejmě vybuchla budova. Stojí u ní dva kluci a někdo leží na zemi, je zraněný? Přijdu blíž, ale při pohledu na tu osobu ztuhnu. Jsi to ty, ty kvůli kterému jsem dnes tak trpěla, ty, který jsi mě zklamal a vystavil Strachu. Měla bych tě nenávidět, pohrdat tebou, tak proč necítím ani jedno z toho? Cítím pouze radost a hlavně úlevu. Ale ty se díváš na mě zvláštně, v tvých očích vidím zděšení, strach, radost, ale hlavně šok, nevěříš, že tu stojím? To jsme dva, možná jsi jen přelud mého vyčerpaného podvědomí. Vstaneš a pomalými kroky se ke mně blížíš. Zdá se mi to jak věčnost, než mě znovu sevřeš ve svém pevném náručí. Nejsi přelud, jsi to ty a já jsem zase v bezpečí. Mé slzy úlevy se mísí s kapkami deště, ale ne jen s tím, na zem padají v jiné barvě než před tím, rudé. Odtáhneš mě, proč se tak díváš? Nedíváš se mi do očí, ale kamsi na břicho. Když se tam podívám, vidím, jak se mi na tom bílém kusu látky rýsuje krvavá skvrna. Teď už vím, z čeho ta únava byla, stojím ve své vlastní krvi, v něčem co mi dávalo život proudilo mnou, ale teď mi uniká a já vím, co to znamená. Mé tělo už neudrží vlnu námahy a já klesám k zemi jen tvoje ruce mě zachrání před tvrdým dopadem. Svíráš mě v náručí a já na své tváři cítím pro změnu tvé slzy. Rukou ti je setřu a usměji se, už ti to můžu říct, už je správná chvíle, protože je poslední. Sousuke, miluji tě, naposledy zvednu ruku a dotknu se tvého obličeje, který se mi kdysi zdál tak otravný, ale teď? Je kruté, že jsme měli jen tak málo času. Mé oči se zavřou a já mu nestihnu říct, že nezklamal jak si myslí, neví že zachránil to nejdůležitější co mohl, zachránil totiž mé srdce. …
Jackie:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem tu!!!Kdo je víc:-D

jj já já:-D!! 77.4% (144)
já taky:):) 22.6% (42)

Komentáře

1 Yumi(Sora) Yumi(Sora) | E-mail | Web | 31. července 2008 v 19:59 | Reagovat

awojik mocik rada spratelim... xD na diplom chci treba rukiu z bleach a ty?

2 nikuška-chan nikuška-chan | Web | 31. července 2008 v 21:01 | Reagovat

Jejky...to bylo tak smutné a strašně krásné^^

3 lucinka lucinka | Web | 20. srpna 2008 v 17:32 | Reagovat

pániii to blo nadherneeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama