Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Co je pravda?

31. července 2008 v 12:51 | Jackie |  Jednorázovky
Tak tahle moje povídka je sice v jedné soutěži ale snad nebude vadit když ji sem dám
"Vy všichni jste blázni!" řve v kanceláři hokáge, 20letá růžovlasá Kunoichi na ostatní členy. "On už k nám nepatří, vybral si, vždyť je Akatski a zabíjí!" Všichni se na ni smutně dívají a v hloubi duše ví, že má pravdu, ale jedné osobě poroučí srdce a ne rozum. "Ale Zakuto, je to Saske, můj nejlepší přítel je jen pod vlivem lží, uvidíš, když mu to vysvětlíme a .." "Tak dost Naruto, to není Saske, už ne, uvědom si to, když je jejich členem, tak tě chce taky zabít a všechny, je mu to jedno, vážně to už není on, náš Sasuke, už ne". Při slovech, které řekla, se jí zmocnil znovu tolik potlačovaný smutek. "Měl bys na něj jednou pro vždy zapomenout Naruto", řekne a otáčí se k odchodu. "Zapomenu na něj, až to uděláš i ty, Sakuro." Dívka se zarazí, ale nereaguje. A rozejde se dál.
Má Naruto pravdu?? Nezapomněla jsem na něj?? Tolik let jsem na něj nemyslela, snažila jsem se naučit ho nenávidět a když se mi to povede, znovu se objeví. Myslela jsem, že mu bude stačit zabít bratra, doufala jsem a věřila, že se s tím spokojí a možná se i vrátí. Ale on si usmyslí to, že zničí celou vesnici, svůj domov, tam kde vyrůstal, kde poznal přátele, důvěru, spolupráci a možná i štěstí. Proč to nechce připustit? Byla to vážně jen přetvářka, opravdu je tak bezcitný? Opravdu takový kus ledu? Vím, co jako dítě zažil, věřím, že ho to poznamenalo na celý život, ale proč chce udělat stejnou věc, za kterou tolik nenáviděl ty, kteří ho milují. Řekla jsem milují? Co k němu vlastně cítím? Jak je blízko láska k nenávisti a přátelství, k pomstě? Je mezi nimi opravdu jen taková malá, křehká hranice a stačí na ni jen malinko přitlačit a zbortí se? Opravdu je ten svět tak krutý?
Jsem zde, na místě, kde to všechno začalo. Na cvičišti, kde jsme kdysi byli tým 7, bojovali spolu, pomáhali si a věřili si? To pro něj nic neznamená? Naruto by dal život za to, aby se vrátil, on pořád bláhově věří, že je uvnitř v tom nitru na naší straně, ale jen on, já nejsem bláhová a vím, že Sasuke nebere svá slova zpět. Bohužel zrovna tuhle vlastnost pochytil od Naruta, proč se od něj nenaučil třeba milovat, důvěřovat? Naruto je jedinečná bytost, ano bytost, někdy se mi zdá, že není ani člověk. Z jeho chování někdy vypadá, že je anděl, seslán zachránit svět a měnit lidi k lepšímu. Vždyť kolikrát se mu povedlo i z nejhoršího vraha udělat věrného přítele, litujícího všeho co spáchal, kolikrát zachránil mě, držel mě nad vodou, když jsem se zhroutila po Saského odchodu a nejednou jsem chtěla umřít. Byl to on, kdo mi dodal sílu pokračovat dál. Tak proč tahle jeho síla nepůsobí i na Saského? Možná, pokud je Naruto anděl, je právě Saske ten, kterého můžeme nazývat padlým andělem, ten co zradil? Je snad nejlepší přítel zároveň i největší nepřítel? A bylo to tak už kdysi určeno, nebo za to mohly jen události? Vzpomínám a přemýšlím, když si všimnu, že stojím tam, kde začal zase můj příběh. Ta lavečka, na kterou mě položil, když odcházel. Tehdy mi řekl: "děkuji" a zmizel. Nikdy jsem nepřišla na to, za co mi děkuje. Řekl to snad jen proto, aby se mě zbavil nebo mi byl opravdu za něco vděčný? Jistě vím, že mě nenáviděl nebo mnou alespoň pohrdal, protože si myslel, že jsem jen malá, rozmazlená holka. A jak je to smutné zjištění, když si uvědomím, že měl pravdu. Ale jak můžete odsoudit člověka na celý život. I přesto, co si myslel, jsem se změnila. Ne jen on mi zachraňoval život, i já jsem kvůli němu bojovala a trpěla, nevadilo mi to, milovala jsem ho, až později se z dětské lásky stala ta opravdová, kvůli které jsem pro něj byla schopná udělat cokoliv. Ale on si toho nevážil, nevážil si toho, co si ani nezasloužil, a přesto se mu to dostávalo a ten, který to tolik chtěl, byl opovrhován a považován za otravného. Doteď se za to, jak jsem se chovala k Narutovi stydím. Vlastně potom, když Sasuke odešel, se z nás stala nerozlučná dvojka, chápali jsme se a tiše jsme oba truchlili za ztrátu čehosi důležitého, co nás ale zocelilo a sepjalo pevněji, než obyčejné přátelské pouto. Jeden za druhého by jsme dali život a já si slíbila, že ho ochráním i za cenu svého života a tak jestli ho Saske bude chtít zabít, musí přese mě i kdyby byl milionkrát silnější zastavím ho, to slibuji a přitom ochráním celý svůj domov i s lidmi, kteří v něm jsou, protože oni jsou moje rodina. A to teď vím jistě, když stojím na skále Hokágu a dívám se na zapadající slunce, jak se pod jejími zlatými paprsky Konoha ukládá ke spánku. Tohle je můj život. Bojím se jen dvou věcí, ztráty svých přátel…….a hlavně toho, že tě pořád miluji……….
Jackie :- )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jednorázovky nebo kapitolovky??,

Jednorázovky 20.9% (9)
Kapitulovky 41.9% (18)
Je to jedno přečtu cokoliv:-) 37.2% (16)

Komentáře

1 nikuška-chan nikuška-chan | Web | 31. července 2008 v 13:59 | Reagovat

Strašně pěkná!!!Už jsem ji četla u arwen....moc moc se mi líbí^^

2 Smiley ♥ Smiley ♥ | 11. května 2009 v 18:53 | Reagovat

moc hezuuu.... zase ten bezva sposob :D:D:D:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama