Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Černá tma 9

27. července 2008 v 15:21 | Jackie |  Povídky
Přítel , nepřítel a změna názorů
Zase západ slunce kolikátý už?? Kolem 20ti jsem přestala počítat a jen se potichu utápím v pohledu na paprsky, zlatící špičky stromů, kamenů a jezírek či obyčejných kaluží, dělající tekuté zlato. Nádherný pohled, můžu pozorovat, jak se příroda ukládá ke spánku, jak ptačí máma tiší své mladé a přikrývá je svými křídly, působící jako jakýsi slib ochrany. Pokaždé mě píchne u srdce a vzpomenu si na svou maminku. Trápí se vůbec, nebo na mě už zapomněla? Zbytečná otázka, vím, že každou noc chodí do mého pokoje a čeká, až se jí vrátím, bohužel nevím, jestli to můžu splnit. Teď si nejsem jistá ničím ani svým vlastním životem.
V dáli zahlédnu stín, blížící se, konečně jsi tady, vrátil jsi se, můj jediný příteli tak, jako každou noc, ty jediný mě chápeš a utěšuješ. Zdá se, že nejsi jen obyčejný, nádherný, velký orel, který je pán tohoto lesa. Svou majestátností mi připomínáš někoho na koho v tuto dobu myslím nejvíc, na Naruta. Jsi stejný, až bolestně stejný, ale nikdy bych nepřežila, kdybych tě měla ztratit podruhé a proto tě vždy vítám s otevřenou náručí, můj pravý jediný příteli.
Už je to dobu co jsem ve skrýši svého jediného přítele i nepřítele. Za tu dobu se nic nezměnilo, jsem zamlklá v pokoji, protože se k němu nechci přidat a pokaždé i při sebemenší šanci, se ho pokouším buď zabít nebo přemluvit. Bohužel to vždy skončí zle, teda pro mě. Už delší dobu přemýšlím nad změnou svého plánu, možná kdybych ti dala malinkou naději, jen malou, že bych byla ochotná přidat se k té tvé ubohé smečce, možná potom, potom bych dosáhla svého cíle. Otázka je, jestli mi uvěříš po tom všem, těch pokusech, zradách a opovrhování,uvidíme, zatím můžu jen tiše doufat.
Na nebi se zjevil pán noci a já cítím, jak jsi čím dál tím nervóznější. Vím, že musíš strážit své panství, ale chceš i ochraňovat mě a proto jdi, dnes je už stejně pozdě a já půjdu brzo spát. Až s neuvěřitelnou ladností se zvedneš do výšin a já ti jen tiše závidím tvou volnost. Sleduji jak mizíš v tichu a temnotě lesa a už teď se těším, až se zase vrátíš..V pokoji ani nerozsvěcuji jen ze sebe nechám sklouznout župan a jdu do koupelny. Pustím na sebe proud teplé vody a nechávám horké kapky ať prohřejí mé tělo, zkřehlé chladnou nocí. Ucítím však bolest na břiše a svezu se po ledových kachličkách na zem. Zase se voda míchá s mou krví, což znamená jediné, chce se mnou mluvit a takhle to po posledním útoku dává najevo. Proklínám ho i s celou jeho katanou..
Vylezu a sahám pro lehké kimono a ani se nestihnu obléct, když se rozrazí dveře a mé sice očekávané, ale nechtěné návštěvě se naskytne pohled na obrazec, o kterém vědělo jen málo lidí.
Kdyby můj pohled mohl zabíjet, ležel by dávno v krvi. Neumíš klepat? Aspoň to bys mohl po tom, cos mi poněkolikáté propíchl břicho! Je to můj dům, tak se klidni a navíc nejsi jediná, kterou jsem viděl, ale musím uznat, že ne každá měla takové tetování. Pomalu ke mně zezadu přejde a stáhne mi z ramen kimono i přes mé protesty. Hej, okamžitě mě pusť! Chci se mu vytrhnout, ale když ucítím jeho prsty, jak obkreslují konturu obrazce, ztuhnu a nejsem schopná jak slov tak pohybu . Jemně mě hladí po zádech přes lopatky, až se dostane na krk a odtud mi dvěma prsty zvedne bradu a hlavu si položí na mé rameno. Pootočí hlavu a já cítím jeho dech na krku i tváři. Najednou se ale vzpamatuji a vytrhnu se. Tak hele, znáš moje podmínky! Takže si udržuj odstup, Uchiho! Jo, znám, ale pokud vím, říkala jsi, že když je budu plnit, přidáš se k nám bez odporu, že? A no, nevím, ale (vyhrne si košili a ukáže mi poslední památku na můj útok) Tak jsi to ty, kdo ty podmínky neplní, hm? No jsem holka a my své názory měníme často, víš. Možná, ale já ty své taky, takže jsem se rozhodl, že když mi neposloužíš jako bojová síla, využiji tě jinak! DS těmito slovy mu po tváři přejede usměv a pomalými kroky se ke mně vydá. Když mi dojde, co chce dělat, začnu couvat až mě zastaví zeď a kdybych mohla, stanu se její částí. Saske se přiblíží až tak, že cítím jeho horký dech a tlukot srdce, který je na rozdíl od toho mého klidné.
Než stihne cokoliv udělat, vylétnou ze mě slova dřív, než začnu myslet. Dobře, dobře, Saske, přidám se k tobě, bez toho, aniž bych se tě pokoušela zabít jjj?? Podívám se na něj s nadějí, že se snad odtáhne a odskáče to s radostí oznámit ostatním, ale on zřejmě nesdílí můj názor. Víš, když už jsme tady a ty jsi prakticky nahá. Tak tímhle mě už ale dožere a celou silou mu napálím, že odletí do protější zdi, po které se sesune na podlahu a zuřivě na mě hledí. Tak hele, já jsem řekla, že se k tobě přidám, takže ty naše podmínky platí, jasný a teď vypadni! Je pozdě a chci jít spát! Ukážu na dveře a čekám. Saske se zvedne, podívá se na mě a k mému velkému překvapení a úlevě opravdu odejde. Ještě předtím, ale ráno tě čekám v hlavní místnosti! A přijď přesně, nesnáším čekaní. A zabouchne. Úlevou si nahlas vydechnu a vyčerpaně spadnu na postel, stačím se jen přikrýt a už usínám. Jaké mě to ale ráno čeká nemilé představení. Dovnitř vběhne Karin a cosi na mě hodí.To si máš obléct, prý to teď budeš nosit stejně, jako my. A zmizí jak duch nebo spíš strašidlo, což ona teda je. Podívám se na tu spletici hadrů a nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Vstanu, osprchuji se a oblíknu na sebe to, co mi poslal. Když se na sebe ale podívám, dostávám chuť zabíjet, ale to ne normálním způsobem, ale mučením a pěkně pomalým.
Svleču ze sebe ten kmenový úbor a oblíknu si něco, co je pro mě pohodlné a navíc, proč bych mu měla dělat tu radost a dělat to, co chce, že???
Když se dochystám, zjistím, že mám 20min zpoždění. Co že to včera říkal? Že nesnáší čekání, no asi se to bude muset naučit, smůla. Ale aby se neřeklo, do hlavní místnosti běžím, když rozrazím dveře, pohledy všech se na mě stočí a některé oči nemají zrovna přátelský nádech. Říkal jsem, abys přišla přesně! Ještě jednou a nic, jelikož vylezu zpod dveří celá a jaksi asi nečekal tenhle úbor.
(představte si to prosím trocha víc zavázaný a na těch kalhotkách kraťásky ju:- ) :-D)
Otočí se na Karin. Tys jí nedala to oblečení? Ale dala, nemůžu za to, že si to neoblíkla! Přestanu vnímat jejich rozhovor a svůj pohled stočím znovu na fotku Saského rodičů. Byli usměvaví, aspoň jeho maminka. Škoda, že s ní nemohl být déle, možná by bylo teď všechno jinak. Najednou na mě dopadne stín a když se otočím, stojí u mě rozzuřený Saske, chytne mě za ruku a táhne pryč od ostatních. Měla bych se bát? Dojdeme do mého pokoje, kde se mnou mrskne o zeď a já už jenom cítím jeho ruce, jak mě vyzdvihují ……….
Promiňte ten skluz, už bych se měla zlepšit, ale teď mám brigádu, takže jen pracuju a spím:- D:-D ale v pátek končím a pak jsem jen vaše. Mimochodem, ty obrázky jsou ze stránky http://lovesakura.blog.cz/ moc se mi líbili a do povídky se hodily. Doufám, že to nevadí :- ( kdyby jo, stačí napsat J jinak díky za komentáře, ty potěší vždycky nejvíc, takže se zatím mějte J pappapapap
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xixixi xixixi | 28. července 2008 v 9:27 | Reagovat

Píšeš naozaj krásne, máš talent! Teším sa na ďalší diel!=}

Btw tým si chcela povedať, že do piatku nepribudne žiadna poviedka, že? V tom prípade sa teším na piatok!!!=p

2 nikuška-chan nikuška-chan | Web | 30. července 2008 v 18:11 | Reagovat

Super!!!Moc se mi to líbilo....moc moc se těším až bude další dílek^^

3 LoveSakura LoveSakura | E-mail | Web | 31. července 2008 v 7:31 | Reagovat

skvělý dílek,jsem ted opravdu hodně moc napjatá!

a vůbec nevadí,ty obrázky se tam hodí-jsi hodná,že jsi uvedla zdroj xD

4 Valli Valli | Web | 31. července 2008 v 18:26 | Reagovat

super!!!!!!!xD

5 Sakura132 Sakura132 | Web | 5. srpna 2008 v 18:48 | Reagovat

heske moc kawai

__000000___00000___________

_00000000_0000000___________

_0000000000000000___________

__00000000000000___________

____00000000000___________

_______00000___________

_________0___________

________*__000000___00000___________

_______*__00000000_0000000___________

______*___0000000000000000___________

______*____00000000000000___________

_______*_____00000000000___________

________*_______00000___________

_________*________0___________

_000000___00000___*___________

00000000_0000000___*___________

0000000000000000____*___________

_000000000000000_____*___________

___00000000000_____*___________

______00000_______*___________

________0________*___________

________*__000000___00000___________

_______*__00000000_0000000___________

______*___0000000000000000___________

______*____00000000000000___________

______*______00000000000___________

_______*________00000___________

________*_________0___________

_________*________*___________

___________________*___________

____________________*___________

6 Smiley ♥ Smiley ♥ | 11. května 2009 v 16:39 | Reagovat

obrzky su fajn :D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama