close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Černá tma 8

27. července 2008 v 15:20 | Jackie |  Povídky
Otrok? Možná!
Celou zbylou silou odstrčím jeho tělo, tisknoucí se k mému a se zděšeným výrazem se ponořím do černých očí. Pohled mi opětuje, je v nich snad vztek, smutek? "Co si myslíš, že děláš, pokud sis nevšiml právě jsem ti tady vyznala tak akorát nenávist ne lásku, tak na mě nesahej!" Zlomeným hlasem zašeptám a pořád na něj zírám se stejným výrazem. "Začínala jsi být hysterická, tak jsem tě musel nějak zklidnit." Tak po tomhle se totálně naštvu, věděla jsem, že je kus ledu, ale tohle to je rána pod pás. Proč nemůže být aspoň malinko jak Naruto, tolik času jsme všichni strávili spolu, proč si z toho nic nevzal, nechtěl? Nemohl? Je to proto, jak málo času strávil se svou maminkou, která ho měla naučit milovat, otevřít srdce? Ale on to zjevně nechce, jelikož i Naruto se to naučil a to měl těžší dětství, než tahle konohská stár. Naruta šikanovali, uráželi, ale ho milovali, uctívali a já nevím, co všechno a přesto z Naruta vyrostl přítel a člověk hodný lásky všech, ale ze Saského? Tak leda bezcitná, kamenná socha, jakéhosi atického boha pomsty.
"Hele Sakuro, asi se to sem nehodí, ale mám pro tebe návrh." "A proč si sakra myslíš, že mě zajímá, jsem tu proto, abych tě zabila." (to, že je tu i jiná možnost, jsem mu neřekla . "Nech toho, už ses o to pokusila a jak to dopadlo? A mimochodem, máš na mě malou památku, že?" V tu chvíli mi břichem projede bolest a já na ruce uvidím krev. Rána, co mi způsobila jeho katana, se otevřela. Bolestí se mi podlomí kolena, ale nespadnu úplně, jen kleknu. "Bolí viď, pokud nepůjdeš se mnou, nikdy se ti nezacelí, ať si ji vyléčíš kolikrát chceš!" Křečovitě svírám rty od bolesti, ale zvednu hlavu. "A co kdybych řekla dobře? Co kdybych tu lehla a čekala, až ze mě vyprchá všechna energie, abych se přidala k Narutovi? Vím, že bys mě tu nechal, ale ztratil bys už všechny, ty pouta, co jsi tak nenáviděl, ale oba víme, že to byla jen přetvářka, žes miloval nás oba, co?" Snažím se lhát, aspoň malinko v něm vyvolat pochybnosti. "A víš, proč mě tady nenecháš umřít, stejně tak proto, když jsi mě odnesl do Písečné po první bitvě a stejně tak, proč jsi nezabil Naruta, když se tě snažil přivést zpátky! Víš proč, proto že bys pak zbyl sám, úplně sám, bez ničeho, na co bys mohl vzpomínat, nad čím přemýšlet, zbyli by ti jen prázdné sny a vzpomínky, že? Tak proto Saske, přiznej si to!" "Tsss, Sakuro, Sakuro, máš bujnou fantazii, jedinej důvod, proč tě chci do týmu je, že jsi jak jsem zjistil, silná a já silné ninji potřebuju, toť vše, nic jiného nečekej!"
"Lžeš sám sobě a ty to víš!" "Tak dost," křikne a mnou projede čerstvá bolest. "Tak jak, půjdeš nebo zemřeš?"
Jak ráda bych zemřela, ale nemůžu, ještě ne, ještě jsem nesplnila slib, znovu ten starý známý stín slibu. Kvůli kterému to musím podstoupit. "Tak co?" zase bolest, "nemám na tebe celý den," pche, ušklíbnu se, "já myslela, že mě chceš jako otroka na celej život, dokud mě nezabijou a teď mi řekneš tohle." "Nehraj si se mnou Zakuto, tak co?"
"Dobře, dobře, ale s pár podmínkami,což…", "mlč, aspoň něco mi můžeš splnit, ne? 2věci," asi ho začínám štvát, ale mě ta bolest taky.
"Za prvé - žádný sex, aby bylo jasno, v životě s tebou nic mít nebudu a ty se ani nepokusíš!"
"A kdo říká, že bych chtěl?" "Nech toho, moc dobře jsem viděla, kam ses několikrát kouknul!"
"Za druhé - chci vlastní pokoj, jelikož jestli mě strčíš ke Karin, tak ji zabiju! Toť vše, na zbytek si vzpomenu cestou." "Dobře." Najednou bolest povolí a já se můžu začít léčit, vstanu, opráším se a vyrazím za Saskem, který zjevně nepovažuje za nutné na mě čekat, když je asi 2km přede mnou. Netrvá mi to déle jak pár vteřin a jsem za ním. Běžíme něco kolem půl hodiny, když se přede mnou rozevře nádherné údolí, plné těch jezírek s teplou vodou, lekníny, květinami a uprostřed s jeskyní. Kam míří? Když vejdeme dovnitř, nestačím zírat. Je to tu pěkně zařízené, dojdeme zjevně do společenské místnosti a já se ušklíbnu, jelikož se naše drahá Karinka hned ve dveřích přilepila na Saského. Divné, ani nežárlím, čím to asi? Projdu kolem nich jako by se nechumelilo a sednu si vedle šokovaného Jungu na gauč, kde se začnu protahovat jak kočka, jelikož jsem ztuhlá. Teprve po tom, co Saske strhne, a to doslova, Karin ze sebe a ona mě objeví , zbledne jak kokos v zimě a vypadá to, že se na mě vrhne a nezklamala. Ale než stačí udělat krok, stojím za ní a kunaj jí držím pod krkem. "V klidu zlato, jsem tvoje nová kamarádka,"prohodím ironicky, ale pořád mám chuť jí podříznou ten její slizký krček.
"Tak děvčata, uklidníme se." Saske se zatím usadil a pobaveně sleduje tu scénku a ostatní taky. Pustím jí a sednu si na stůl. "Takže Sakura se k nám přidá sice ne zrovna dobrovolně, takže bude pod dohledem." Při tomhle odtrhnu pohled od fotky mladého černovlasého páru a s vraždícím výrazem se na něj podívám. "Tak jo, pojď, zavedu tě do pokoje!" "Tsss, nejsem pes!" Pokoj mi dal vcelku hezký, s velkou postelí, koupelnou a hlavně oknem s výhledem, ve kterém právě zapadá slunce. Stoupnu si k oknu a čekám, až uslyším zavřít dveře. Koukám se do tolik známého obrazu, zase do modrých očí, které jsou v silném kontrastu k červené obloze. "Naruto, dej mi čas, začínám totiž s novým plánem…"
Ahojkyky!!!! Omlouvám se moc, moc, moc za tu pauzu, ale jak bych to řekla, inspirace žádná, nálada žádná, ale pak mě to přemohlo a je tady další díl, doufám, že se bude líbit pa;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sakura132 Sakura132 | Web | 5. srpna 2008 v 18:56 | Reagovat

boziiii

2 Hinata Hyuga Hinata Hyuga | E-mail | 7. listopadu 2008 v 13:48 | Reagovat

nadhera ja mam brada ten to blok

3 Smiley ♥ Smiley ♥ | 11. května 2009 v 16:26 | Reagovat

jeeeeeej pusa nebola ale je to hezuuu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama