Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Černá tma 7

27. července 2008 v 15:19 | Jackie |  Povídky
7.díl Rozhodnutí od Jackie

Pohled přímo pro bohy. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. V horké lázni leží jak bůh pomsty nahý, má zavřené oči a vypadá jak socha, vytesaná z neznámého křišťálu, který mu propůjčuje neskutečnou dokonalost. Už od krku jsou na jeho těle vidět rýsované obrysy jeho svalů a třpytivé kapičky, které kloužou po hladké kůži vypadají jak perly. Nasucho polknu. Nikdy jsem si nic takového nepředstavovala, je to prokletí i dar v jednom, leží tu na první dojem jak bezbranné zvíře, které ale ve své skořápce schovává nesnesitelnou krutost a sílu, která dokáže ničit a to je teď hlavní. S velkým zapřením svých pocitů zavřu oči a když je znovu otevřu, mám v nich opět ten odhodlaný výraz.
Tichými kroky se blížím k místu, divím se, že mě ještě neslyšel. Buď spí nebo ne, uvidíme, ani ne 2metry před ním si vytáhnu kunaj a mé nitro zaplní vlna tak silných pochybností, až se mi roztřese ruka. Pak se mi ale před očima promítne vše, co potřebuji k rozhodujícímu úderu. Opovrhování, nevšímavost, sobeckost a hlavně to, jak ublížil mě a Narutovi. Možná to nebyla ani jeho chyba, ani jednomu z nás nikdy neprojevil žádné city jen lhostejnost a opovržení a když už tak jen Narutovi, mě ne. Neuměl to nebo nechtěl. Teď, když rozhoduji o životě a smrti mého kamaráda, týmového partnera a životní lásky, plním se pocity, které mi velice ztěžují jakýkoli krok. Tolik jsem mu dala a on mi toho tolik vzal, ale nic nedal na oplátku jen jednou, když jsem mu řekla o svých citech, upřímných ze srdce. Tenkrát mi poprvé poděkoval, pro někoho jen dvě slova, pro mě něco, co nemůžu popsat. I to "děkuji ti" mi dalo naději, ale to, že odešel, mě zdrtilo a roztříštilo na tolik kousků, že tu lásku posunulo až tam, kde to nebolelo. Upoutala jsem se k novým věcem a hlavně k Narutovi. Byla z nás nerozlučná dvojka, smáli jsme se, bojovali, ale přesto tu byl pořád ten, stín Saského, pořád nám chyběl. Ani jeden jsme o něm nemluvili, oběma to vyvrtalo do těla obrovskou díru a při sebemenší zmínce ji rozedralo znovu.
A nakonec z celého týmu jsem dopadla nejhůř já. Všechno mi vzali, přítele, lásku, naději, sny a já? Stojím tu a snažím se zničit ten poslední kousek, co pojí minulost a vzpomínky na Naruta. Čeho se teď vlastně bojím? Toho, že když umře, zapomenu? Nebo toho, že zůstanu prázdná? Možná ne, vždy je výběr možností, vždy, třeba se znovu zamiluji, najdu nové přátele, ale půjde to, po tom všem? A chtěla bych to? Otázky mě zahltily a já bez soustředění nepostřehla pohyb….
Na krku mě zastudí známá ocel, nabitá čakrou, cítím ruku, držící mě za břicho a tisknoucí k tělu, co rozhoduje pro změnu o mém životě, jak ironické. Jak málo by stačilo jedno říznutí a byl by konec se vším, s utrpením a rozhodováním .
"Zase jsi mě přišla zabít? Myslel jsem, že ses zlepšila, že nezabíjíš jak vrah ve spánku? Hmm?" Jeho teplý dech mě zašimrá na krku a já se ošiji. "Kdybych tě chtěla zabít ve spánku, byl bys už dávno kus ledu", hlas mám chladný a ostrý jak ocel, že by odraz vzpomínek?
"Narostly ti drápky? Člověk by neřekl, co s tebou udělá smrt přítele." Tónem, kterým to pronese mnou projde jak nůž, klidný, bez citu, bez ničeho. To mě nehorázně naštve, vykopnu nohu dozadu a Saske, který zjevně nečekal vzdor, dostane pořádnou šlupku do nosu. Otočím se a chytnu se za krk, jelikož se mi katana zařízla do krku a vytvořila vcelku hlubokou ránu. Když se vzpamatuje, stoupne si klidně přede mě a sleduje mě očima dravce, ale měl by si uvědomit, že já nejsem ta, kdo bude hrát oběť.
Krev mi smáčí triko a já začínám cítit pach krve, pokolikáté už té své? Začnu se čakrou léčit a Saske zjevně o této mé vlastnosti nevěděl. Kouká vcelku udiveně, rána se mi zacelí a já znovu svůj pohled zabodnu do očí, podobných onyxu, stejně studených a černých. "Medic ninja, vcelku působivá dovednost, ale teď už mi vůbec nedochází, jak mohl Naruto umřít? Mohlas mu pomoct? Nedokázalas to, že? Nemělas sílu zase? Zase jsi byla slabá a nedokázala nikoho zachránit. Jaký to byl pocit beznaděje a zoufalství?" Krouží okolo mě, jeho slova jsou horší jak celý boj. Zařezávají se do mě a trýzní mě, nemá srdce, myslela jsem, doufala, ale jako vždy mé naděje byly jen pouhé sny a to jsem myslela, že žádné nemám. Teď už nemám důvod nechat ho žít, pokud se mi to podaří, nebudu mít výčitky. On si nezaslouží mou lásku. Nezaslouží si nic, nikdo kdo nedokáže projevit lítost nad ztrátou někoho, koho považoval za nejlepšího přítele skoro až bratra.
"Ty mi tu říkáš o zbabělosti? Ty?" Můj hlas už není ledový, je vražedný, plný nenávisti, pocitů, co mě topí, vyplouvají na povrch všechny a nejdou zastavit. "Neznáš lásku, přátelství! Neznáš nic, nejsi vlastně ani člověk, jsi zrůda, toužící po pomstě, po nenávisti! Jsi prázdný, slyšíš!" řvu na něj, vyřvávám všechno, co jsem držela v sobě, všechny své pocity. "Nevím, jak jsem k tobě mohla něco cítit, byla to snad jen naděje, že i ty se můžeš změnit? Možná, teď už ne, nenávidím tě, Uchiho! Nejsi nic, Naruto si zaslouží úctu, po které ty toužíš. Ty jsi proti němu nula, nejsi nic, on tě měl rád, miloval tě jako člena rodiny, kterou neměl, jako přítele, udělal by cokoliv, aby tě přiměl vrátit zpět, obětovat tomu život, svým snům, které měly smysl a ne cílům, které byly jen o smrti, to nejsou sny! Víš, co mi řekl, když mi umíral v náručí? Prosil mě, ať tě změním, ať jsi takový jako dřív i lepší, ať dokážeš to, proč on ti věřil! A ty? Při každém setkání, kdy tě prosil o to, aby ses vrátil, jsi mu zasazoval rány, které ho oslabovaly, ale zároveň posilovaly, hnal jsi ho dál a on byl silnější jak ty! Byl lepší ve všech ohledech a víš proč? Protože k tomu aby jsi byl nejsilnější, nemůžeš mít jen sílu a velké množství čakry, ale to, co ty nemáš a proto nikdy nebudeš jak on. A to je láska Saske, to je to, co ti chybí! A proto nechápu tvůj druhý cíl, obnovení klanu, pokud se nemýlím? A jak, žádná chytrá žena by s tebou dítě mít nechtěla a když už, to dítě by bylo chudák a proč? Protože ty nejsi schopný dát najevo jakékoliv city! Nenávidím tě, Saske, nenávidím!" Vše, co jsem měla v sobě hluboko uzamčené se mi vytrhlo a vyletělo na povrch tak rychle, že není divu, že to nese následky. Už nekřičím, jen šeptám pořád dokola jedno slovo. Nenávidím. Sesunu se k zemi a brečím. Čekám na poslední smrtelnou ránu, ale místo toho mě chytne, postaví na nohy a silně obejme. Šokovaně otevřu oči a lapám po dechu. Tak tohle bych opravdu nikdy nečekala……………….)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 27. července 2008 v 15:23 | Reagovat

Ahojda, přihlas se u mě na blogu do VNS-velké netradiční soutěže, kterou budu hodnotit já (takže to nebude soutěž kdo si sežene co nejvíc hlasů xD) a bude to soutěž zaměřená na různá témata, kromě focení živých věcí! Víc informací u mě na blogu! A moc se omlouvám za reklámku;)

2 gigles gigles | Web | 27. července 2008 v 15:23 | Reagovat

ZŮČASTNI SE MALÉ GRAFICKÉ SOUTĚŽE

UPRAV CO NEJZAJÍMAVĚJI HILARY DUFF!!!

POŠLI MI OBRÁZEK NA MAIL DO 29.6.

UPRAV HO JAKKOLI

ORIGINALITA SE CENÍ...

PAK OBRÁZKY ZVEŘEJNÍM NA BLOG A BUDE HLASOVÁNÍ...

SORRY ZA REKLAMKU

MĚJ SE FAJN PAA

3 Markét Markét | Web | 27. července 2008 v 15:25 | Reagovat

ahojky prosím jukni se tu

http://lolited.blog.cz/0807/soutez#komentar

a pls zapoj se a zkus vymyslet nejlepší přezdívku

4 Smiley ♥ Smiley ♥ | 11. května 2009 v 16:17 | Reagovat

ze jej da pusu ... povedz ze ano :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama