Každý má svůj sen, ale jen ten kdo dokáže snít si jej dokáže splnit!!:):-)


Černá tma 6

27. července 2008 v 15:19 | Jackie |  Povídky
6.díl - DRUHÝ START (od Jackie)

Cítím teplo a na obličeji mě něco nepříjemně pálí, otevřu oči a pomalu zívnu. Jsem pořád na paloučku, ovšem zdá se, že je poledne. Už nesedím, ale ležím schoulená u památníku, který mě nepříjemně studí na zádech. Zvedám se a zjišťuji, že jsem rozlámaná. Spát na zemi není zrovna praktický, protáhnu se jak kočka, když v tom :Garra!!! Rychle se rozběhnu na místo schůzky. Sedí na kameni a kouká na slunce. "Garro, promiň, já jsem zaspala." Nedívá se na mě, jen kývne. To je špatný, je naštvaný, asi to bude bolet.-)
Nestačím se pořádně ani nadechnout a napadne mě písek. Stačím tak, tak uhnout, začíná trénink, který bude zase bolet,……..
Rána, krev a křupnutí, sjíždím po kameni a dopadnu na kolena, která se okamžitě rozedřou do krve od štěrku. Mám zlomená 2 žebra a zjevně i vykloubený kotník. Můj protivník si sedne a čeká až se vyléčím, tssss použila jsem tolik čakry na boj, že mi jí na léčení moc nezbývá. Začínám se teda léčit, ale nemám dostatek čakry, tak mi jedno žebro zůstane nakřáplé, nedám nic znát a pomalu dojdu ke Garrovi. Sedíme na kamenné klembě, zase je stmívaní, doba, kdy něco končí a něco začíná. Povídáme si zase dlouho, po takové době se divím, že ještě máme o čem, ale ano, na nebi naskáčou první třpytivé hvězdy a já se na ně nemůžu vynadívat. Padá hvězda, ozve se Garra: "něco si přej", zavřu oči a přeji si jen dvě věci. Jedna teď snad uskutečnitelná, druhá však jen nesplnitelné přání. Nevím kolik je, nevnímám čas, ale když se mi začnou klížit oči, zvedám se. Garra pořád kouká na oblohu, připomínající moře s odlesky diamantů.
Ruku mu položím na rameno, pro nás tolik osobní gesto a pomalu mizím, procházím temnými uličkami Suny a vnímám tolik milovaný klid. Najednou vyběhne kočka a já leknutím nadskočím, doteď jsem na žebro zapomněla, ale to mi teď zajistilo prudkou bolest, která mnou projela jak šíp, už podruhé dneska klečím s tím rozdílem, že mi z pusy vyteče pramínek krve, čakru jsem vcelku načerpala, ale ne úplně a proto se vydám domů. Ze skříně vytáhnu injekci, zapíchnu jí do stehna , okamžitě mnou projede nová vlna síly, začnu se léčit a konečně se cítím dobře.
Po sprše a dlouhém spánku se budím do dalšího teplého dne, je to poslední den podle dohody s Tsunade a Gazdou. Dnes opouštím písečnou, abych se pokusila najít Saskeho. Lepší by bylo říct, najít a nenechat se zabít, ale myslím, že tentokrát to bude mít těžší, ale i on musel zesílit za tu dobu, zřejmě si už nemyslí, že bych ho chtěla znovu najít a možná by měl pravdu. Nejradši bych na všechno zapomněla a začala žít, ale slib je slib a ten já dodržím, i když v hloubi srdce spíš věřím, že měl Naruto pravdu a i Sasuke dokáže milovat jak přátelskou tak normální láskou. Mě by stačila i ta přátelská, jelikož nevím, co má nebo nemá s tou černovláskou, třeba ji miluje, nevím, třeba je to ona, která splní jeho druhý, hlavní cíl, který jsem už od malička chtěla splnit i já a to obnovit s ním jeho klan. Ale teď hlavně chci svobodu, ne fyzickou, ale psychickou, zbavit se všech obvinění, lítosti a žalu, citů i nenávisti, aspoň na chvíli být prázdná a vypnout .Rozloučila jsem se s bandou a zamířila znovu splnit snad už dosažitelný cíl. Je to těžší, což jsem myslela, že nebude, když už jsem na jeho čakru byla naladěná, ale vidím, že jsem se pletla. Po týdnu hledání jsem na hranicích vodopádové v lese s horkými prameny.
Nebrala jsem to na vědomí, ale když se přede mnou otevřelo jedno z jezírek, ze kterého stoupala horká pára, nemohla jsem odolat. Svlékla jsem si šaty a vlasy po dlouhé době uvolnila. Teď už dlouhé pod zadek. Kolem mě prolétli jak hedvábí, i po dlouhé době je mám pořád hebké a lesklé, pamatuji si na Kim ze zvučné, tenkrát si ze mě v lese smrti dělala srandu, kdybych si je prý tolik nešamponovala a víc trénovala, dokázala bych být silnější a bohužel měla pravdu. Kdyby teď jenom věděla, pomalými kroky se nořím do té léčivé tekutiny, která prohřívá mé zkřehlé tělo, posadím se na kámen a pomalu se omývám. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale v hlavě mi vytanula další z mnoha vzpomínek. Být tady Naruto, tak by šmíroval v nejbližším keři. Vždycky za to taky pořádně dostal, když mi to vcelku lichotilo, ale musela jsem se chovat jako správná holka. Teď tu sedím a myslím, že po mě už nikdo netouží. Není tu nikdo, kdo by mi nabídl náruč, do které bych se schovala. Polibky dokazující lásku, něžnosti, které by probudily mé prázdné tělo. Naruto mě kdysi tak chtěl, mohla jsem všechno tohle mít, ale já nechtěla, možná by to bylo dobré, ale já byla slepě zamilovaná do idolu všech. Naruto byl jen otravný kluk, kterého jsem brala jako samozřejmost. Až později mi došlo, jaké jsem měla v něm štěstí, ale nikdy jsem ho nemilovala víc, jak bratra a i on se mě odnaučil zbožňovat. Začal se zajímat o Hinatu, která na to dlouho čekala a příliš brzo je roztrhl krutý osud. Mé vzpomínání mě málem dohnalo až k spánku a proto radši vylezu na břeh. Projede mnou chlad z náhlé změny počasí, oblečená čistá a plná nové energie se vydávám znovu hledat. Rychlými skoky se řítím lesem, když mě najednou zastaví silná vlna čakry. Okamžitě se otočím tím směrem a svou si skryju, abych tentokrát měla moment překvapení. Nevím jak dlouho jsem běžela, ale jsem tu. Velké jezero taky plné páry, ale i květů a keřů s květy okolo, jinak nádherné místo, kdybych se jím měla zabývat, ale mě teď zaujalo něco úplně jiného, něco co jsem nečekala. ……………………
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smiley ♥ Smiley ♥ | 11. května 2009 v 16:07 | Reagovat

uvidi tam karin so sasukem nie??? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama